Golfová žízeň

Nepatřím mezi klasické rautové bojovníky a dovolím si tvrdit, že Večer českého golfu primárně nemá být setkáním gourmetů či sommelierů, ale jeho letošní nedůstojný závěr by šokoval i půst držící mnichy.
Bývalé pražské kino Blaník má své nejlepší léta za sebou, ale lítý boj o jídlo a pití, který mezi sebou sváděli čeští golfisté, ještě zřejmě nezažilo. Kapacita paláce byla značně překročena, s čímž zřejmě catering nepočítal a tak se na mnoho hladových nedostalo. Měl jsem menší ambice a po dvou a půl hodinách strávených v nabitém sále jsem se chtěl pouze napít. Nepodařilo se.
Kvalitu pokrmů nemohu posoudit, neboť jsem o ně nehodlal zápasit, ale získal jsem malou zkušenost s teplým bílým vínem a teplým pivem, obojí v plastovém kelímku. Navíc šťastní majitelé jídla ho konzumovali sedíc na schodech, soklech a dokonce i na zemi. Nebyl jsem sám, kdo si v rychlém tempu vyzvedl kabát ze šatny a šel se navečeřet do poklidné hospůdky v centru města.
Takto nedůstojný závěr jinak povedeného večera si český golf nezasloužil. Nezasloužil by si ho ani český kriket či český poker.