Zaparkujte buginu, prosím. Navždy…

Golfové vozíky mají nesporně svůj význam v horském terénu, ocení je fyzicky hendikepovaní hráči. Proč je však maršál pouští na hřiště za flightem, který jde po svých?
Byly časy, kdy jsem bag nosil poctivě na zádech a s despektem přehlížel kolegy, kteří za sebou tahali rozličná zařízení na dvou a více kolech. Pak přišly ruční elektrické vozíky a moje opovržení vůči osobám, které to neměli zapotřebí, ještě vzrostlo. Golf je přece sport.
Jenže jak tělo začalo stárnou a klouby a záda se ozývaly čím dál tím více, podlehl jsem i já a zakoupil, sice ten nejobyčenější, ale přeci jen ruční vozík. j
Na bugině však odmítám jezdit nadále. K výše uvedeným důvodům přidávám nepraktičnost (já šlajs, kolega hook), často nucenou jízdu po cestičkách a především fakt, že na hřišti se zároveň nemohou pohybovat flighty na bugině a po svých.
Příklad z komerčně nejúspěšnějšího resortu v Česku. Čtyřčlenný flight kamarádů hraje ve všední den pohodový golf. Po několika jamkách je dojel flight na dvou buginách a žádal o rychlejší hru. Po chvilce jim hráči na čtyřech kolech pro výstrahu pálili do zad. Všechno málem skončilo masakrem. Zbytečně. Chyba maršála, který buginu neměl na hřiště pouštět.
Prezident Hugo Chávez, znárodňující golfové hřiště ve Venezuele, vozíky pokládá za symbol americké lenosti, kolega ze Spojených států Barack Obama je pro změnu daňově zvýhodnil natolik, že začaly být nedostatkovým zbožím. Pánové, klid. Oba.

P.S. Při canon startu na komerčním turnaji rozvezly buginy golfisty na vzdálené jamky a začalo se hrát. Jaké bylo mé překvapení, když jeden flight na vozíkách odehrál celé kolo. Prý došlo k nedorozumění…